Josef Florian a jeho francouzští autoři

Josef Florian (1873–1941) byl překladatel a vydavatel, ve Staré Říši na Moravě vybudoval nakladatelství Dobré dílo (1903–1941). Na jeho činnosti se vedle Florianovy rodiny podílela řada významných českých spisovatelů, výtvarníků i kněží. Ediční řady Studium, Kurs, Dobré dílo a periodika Nova et Vetera a Archy jsou výjimečné vynalézavostí a nápaditostí, s níž Florian uváděl do českého prostředí řadu zahraničních autorů, krásou a pestrostí knižních edic i originálním myšlením svého původce. V prostředí venkovské světnice Florian kultivoval hodnoty vysoké kultury, v širokém spektru a vášnivém podání představoval osobnosti proslulé, kuriozní i zapomenuté, literáty, historiky, výtvarníky, ale i mystiky a vědce. V edicích Dobrého díla se uplatnilo nemnoho děl českých, zato nepoměrně více evropských – latinských, německých, anglických, španělských, italských, ruských a polských. Dominantní postavení ve Florianově vydavatelském díle zaujímaly francouzská literatura a francouzské náboženství, které se mu otevíraly prostřednictvím jeho přítele Léona Bloya. Vyhraněné apokalyptické a eschatologické cítění ho přivedlo k postavě „mystického Napoleona“, k zájmu o Etiopii jakožto říši Kněze Jana, k mariánským zjevením a dalším ortodoxním a heterodoxním náboženským proudům 19. století.Kniha Josef Florian a jeho francouzští autoři je věnována francouzským uměleckým a intelektuálním podnětům, které formovaly Florianovu osobnost. Současně Floriana pojímá jako jednoho z předních interpretů francouzské kultury konce 19. a počátku 20. století. Prof. Milan Suchomel o ní ve svém posudku napsal : „Objevná práce Jitky Bednářové je založena na nesmírně obsáhlém a zevrubném studiu materiálovém, a to namnoze pramenů dosud nezveřejněných a neznámých; nalézá je v archivech tuzemských i francouzských, veřejných i soukromých, pátrá po zdrojích zapadlých a marginálních. (...) Specializované frankofonní zaměření práci neomezuje, naopak vyhraňuje ji. Právě zde je čtenáři dopřáno odhalovat tajemství Florianova typu a jeho tvůrčí jedinečnosti. Tak se s Florianem dostáváme do nejtěsnějšího kontaktu při posuzování jeho aktivit překladatelských. S velkým pochopením přihlíží dr. Bednářová k jejich svébytnosti a ke zvláštním podmínkám, v nichž se toto nevšední dílo naplňovalo. Její překladatelské komparace a stylistické studie jsou ukázkami jazykového důvtipu a důmyslu i vnímavosti pro styl a celkovou koncepci. (...) Monografie doceluje obraz florianovského fenoménu ojedinělým způsobem, je to nejdůkladnější a nejzasvěcenější práce, jaká byla o Josefu Florianovi napsána.“